Kostel svatého Jana Křtitele

Nejstarší a největší památka obce. Jeden ze čtyř nejstarších kostelů na okrese Břeclav. Byl postaven na ostrožně nad návsí a jeho původní podoba měla pozdně románský půdorys. To dosvědčuje románské okno na jižní stěně kostela. Jeho počátky by byly mohly zjistit archeologické sondy, ale i tak se lze domnívat, že je možné je hledat kolem roku 1210. V té době totiž vlastník Boleradic, tedy rod pánů z Klobouk a Boleradic, po založení premonstránského kláštera v Brně – Zábrdovicích tomuto klášteru věnoval většinu svých statků a ponechal si jen Boleradice, Kurdějov a Němčičky. V Boleradicích zvelebil svoje sídlo postavením hradu a s největší pravděpodobností také kostela. Významný moravský historik profesor Ladislav Hosák uvádí první historickou zmínku o tomto kostele z roku 1287 a v té době byl již farním a spravoval kostely v Kurdějově a Divákách.

Další historie je již méně pestrá a vyznačuje se jen změnou patronů a správců a také stavebními úpravami, které sice rozšířily jeho prostor, ale pozměnily jeho původní tvar. Dnešní dispozici získal v 16. století. Úpravy z roku 1847 smazaly jeho pozdně gotický ráz. Pak se už jen prováděly udržovací práce a do celkové dispozice nezasáhly. Jednalo se vždy pouze o fasádu, či krovy, nebo střechu apod. Stáří věže je nejasné. Možná je pozdně gotického původu, stála osamoceně. Úpravami na konci 17. století byla spojena s lodí. Roku 1530 koupili Boleradice páni z Víckova a ti sem přivedli českobratrského faráře a kostel zřejmě sloužil protestantské církvi, asi Českým bratřím. Arkleb z Víckova v r. 1607 dal tomuto sboru řád a nařízení, jak ve věcech církevních, tak občanských. V r. 1622 byl tento sbor vydrancován a spálen. Následně byly Boleradice konfiskovány a předány brněnským jezuitům, kteří téhož roku převzali správu obce. Po zrušení jejich řádu 21.července 1773, papežem Klimentem XIV. , přešel kostel pod správu Náboženského fondu a později patronát převzalo divácké panství.

Ještě v r. 1781 bylo v obci 11 protestantů a to v rodinách Procházků a Veselých, ale v r. 1790 bylo nařízeno, aby všechny děti chodily do katolických škol. Za pánů z Víckova se v naší obci usadili i Novokřtěnci (Habáni), měli pronajatý panský dvůr, věnovali se především pěstování vína a výrobě keramiky.

Kostel je jednolodní stavba ukončená kněžištěm, které spolu s chrámovou lodí jsou zaklenuty valenou klenbou. Kruchta je dřevěná a nesena dvěma sloupy.

Ve středu oltáře je olejomalba křtu Ježíše Krista Janem Křtitelem, kterou pravděpodobně namaloval některý brněnský jezuita a není dílem italského mistra, jak se mylně tradovalo. Na bocích oltáře jsou umístěny sochy svatých Floriána, Augustýna, Jana Nepomuckého a Jana Sarkandra.

Již v roce 1672 měl kostel dva boční oltáře a to sv. Jana Evangelisty a sv. Martina. Obrazy na nich byly namalovány v době kolem roku 1800, kazatelna a křtitelnice je z poloviny 19. století.

Pod hlavním oltářem se nachází krypta pokryta náhrobním kamenem s dochovaným nápisem a datem. Byli v ní pochování někteří místní kněží, ale při renovaci fasády v roce 1947 se její vybavení zničilo.

Věž má hranolovitý tvar a jehlancovitou střechu, ta však původně byla cibulovitého tvaru, ale v roce 1844 jí bouře shodila do rybníčka – brodiště, které bývalo severně od kostela. Do první světové války se na věži nacházely tři zvony a mimo toho i zvonek přenesený z věže radnice. Malý bicí zvon má letopočet r. 1690, největší zvon byl ulit v Olomouci r. 1856 druhý v Brně v r. 1774. V obou světových válkách byly některé zvony sundány pro válečné účely. V roce 1916 velký zvon musel být dokonce na věži rozřezán, o rok později pak byl sundán umíráček a zvon z kaple. V roce 1924 byly všechny tři zvony nahrazeny nákupem nových. V roce 1942 byly odebrány všechny zvony a zůstal jen nejstarší z roku 1597 a zvonek z roku 1690. V roce 1948 byl jako náhrada nakoupen jeden zvon a v roce 1997 další zvon, svatý Vojtěch a zvon do kaple.

Varhany jsou z let 1895–1897, lavice z let 1897–1899.

Do roku 1831 se kolem kostela nacházel hřbitov, který zasahoval až do míst dnešní komunikace, byl spojený s chrámovou lodí bočním vchodem na jižní straně.

Na severním svahu pod kostelem je na zdvojeném hranolovém soklu pískovcová socha sv. Jana Nepomuckého, z roku 1832. Opodál stojí pomník osvoboditelům obce v dubnu 1945, postavený v roce 1947, poněvadž v tomto prostoru bylo pochováno nejvíce padlých ruských vojáků. Na jižní straně kostela stojí pomník obětem první světové války, postavený v roce 1922. V obvodové zdi kostela, stávala nocležna pro ponocného. Fara má stejné stáří jako kostel, protože od prvé zmínky byl kostelem farním. Možná stávala na místě dnešní školy a později byla postavena prostornější a s hospodářským zázemím na místě kde stojí dnes.

Při opravách vnitřní fasády kostela v roce 2004 Dr. Josef Ungr provedl archeologické ohledání při němž nalezl části dlaždic známých z jiných lokalit z přelomu 13. a 14. století. Tento nález považuje za překvapivý a doklad vysoké úrovně stavební výbavy kostela a zároveň i náznak většího stáří kostela než se dosud považovalo.

V posledním desetiletí minulého století se okolí kostela značně vylepšilo četnými úpravami, včetně opěrné zdi, čímž toto centrální místo vesnice získalo na vzhledu a dostalo důstojný ráz a půvab, jaký mu právem náleží.